No a co vlastně nepotřebuji, ale líbí se mi to? Co skoro nepoužívám, ale těší mě, že to mám? Jo, tohle je trochu jako exkurze do holčičího šatníku. Spousta nářadí, spousta hadříků, ale co opravdu nosíme a používáme, toho je pomálu.
Vrátím se pár let zpátky, kdy jsem se začínala rozhlížet po keramickém světě a přestávaly mi stačit dvě tři keramické špachtle na modelování. Bylo to docela poetické – spousta nových pomocníků, kteří mi „zaručeně“ pomůžou dělat věci stejně dobře jako ti, které jsem obdivovala. Jasně, byla to iluze. Ale je fajn se inspirovat u kolegů. Někdy se stane, že mi jejich nářadí vůbec nesedí, ale občas „narazím na poklad“. Nebo chcete-li perlu.
Tyhle osvědčené kousky jsou bohužel často nedostupné, a tak mi nezbylo než se vydat na svízelnou cestu přesvědčování kovářů a nástrojářů, že netouží po ničem jiném než mi vyrobit to či ono. Ne vždy to bylo složité – občas stačilo projít kurzy nebo školu a najít si to, co mi sedí do ruky a pak si to pořídit.
Rozdělení pokladů
Dnes už můžu svoje nářadí – mám ho plnou skříň- rozdělit do tří skupin.
1) Nezbytnosti, bez kterých nedám ránu.
Pro točení: kalník, cidlina (nejčastěji nerezová), strunka, houba a hadr. Zrcátko se stojánkem a k tomu nožíky, očka, špachtle, obkročáky a obtáčítka. Jasně, obtáčítek a oček mám víc – různě zakřivené, velké, tenké… ale funkce je stejná.
Pak je tu sada na modelování, kde už jde o jiné špachtle. Moje jsou z tvrdého dřeva, aby se při práci nezadrhávaly v materiálu. To platí i pro cidliny – i když já preferuji kovové. Pokud jsou ze dřeva, musí být z ovocných stromů nebo jiných tvrdých druhů. Měkké dřevo se sice snadno opracuje do požadovaného tvaru, ale rychle se opotřebuje. Vznikají tak malé zoubky na místě letokruhů – a já zoubky nerada.
Pak je tu sada strunek, od tenkých nerezových drátků po hrubé, stáčené struny na řezání hmoty.
A nesmím zapomenout na štětce– bez těch si to neumím představit. Štětce jsou má další vášeň, mám jich spoustu. Misky, hadry, krabice, ručníky a houby nepočítám.
Sádrové desky různých velikostí a tvarů pomáhají při recyklaci hlíny po každé práci.
Užiteční pomocníci
2) Pak jsou věci, které mi usnadňují práci, ale dokážu se bez nich obejít. Třeba harfička na detailní řezy, speciální očka, vykrajovátka, super ostré nože a různé houbičky.
3) A nakonec poklady, které skoro nepoužívám, ale mám je ráda. Plynová pistole na osoušení, elektrická horkovzdušná pistole, přežahnutá hliněná razítka, dřívka, ďoubátka, destičky… Nejsou nezbytné, ale mám je, a to mě těší.
Po čem mé srdce touží… ale často je to jen iluze
Když se rozhlédnu po dílně, vidím vázy, mísy, květináče a obrazy. Nemusely by tu být, ale jsou součástí mého světa. Přináší mi radost – a o to tu jde. Pracovat na projektech s lehkostí a chutí.
A ano, mám i krabici nástrojů, razítek, které jsem kdysi „nutně potřebovala“ a už nikdy nevzala do ruky. Nevadí. Připomínají mi, že teď už nejdřív vyzkouším, prozkoumám… a pak teprve nakoupím.
Další zápisky z notesu najdete i na mém Instagramu.