Kobalt jako barva
Malba kobaltem dokáže překvapit. Nejčastěji se používá prášek rozmíchaný ve vodě. Podle hustoty získáte jemné nebo syté odstíny, podobně jako u akvarelu. Tradičně se maluje na přežahlý střep (po prvním výpalu), ale možné je i malovat na syrový materiál. Syrový materiál je však trochu nevyzpytatelný. Barva se více rozpíjí a kobalt se vpije do hmoty, takže ho nelze odstranit.
Malba na syrový střep
Výhodou je úspora jednoho výpalu. Pozor však při namáčení do glazury, drobné částečky kobaltu se mohou spláchnout a glazuru zabarvit. Proto je lepší nanášet kobalt střídmě. Před výpalem vypadá často slabě, ale po něm bývá barva překvapivě sytá. Kobalt je silný oxid, a pokud ho nanesete příliš, může se propálit skrz glazuru a vytvořit kovově působící místa. Chce to trochu cviku , ale dá se to naučit.
Tužky, pastelky a štětce
Kobalt existuje i v tužkách a pastelkách. Pastelky jsou mastné, takže glazura na ně nedrží, dosahují ale speciálních efektů a stojí za to je vyzkoušet. Tužky mastné nejsou. Štětce mohou být přírodní i syntetické, důležitý je tvar a tvrdost. Nové štětce je dobré „rozmalovat“, aby jejich stopa byla předvídatelná. Některé se hodí na jemné linky, lístečky, jiné na vymalování větších ploch, podobně jako u akvarelu. Já sama maluji kde čím. Klacíky, větvičkami, košťátky, záleží na vaší fantazii.
Pastelku i tužku lze koupit, nebo vyrobit vlastní. Ty průmyslové jsou předvídatelné, ty vlastní přináší více zábavy. Ať už při výrobě, nebo při používání.
Receptů je více, jde o směs pigmentu (železo, kobalt, měď, mangan…), kaolinu nebo bílé hlíny, bentonitu ten zvyšuje pevnost, a pak pojivo – arabská guma nebo i porcelán. Směs se smíchá s vodou nebo voskem a tvarují tyčinky. Velmi jemně se vyválí tzv hadíci. Po usušení je potřeba, ty bez vosku přežahnout. Poměry lze najít na internetu, ale né všechny fungují dobře. I tady se velmi vyplatí vše vyzkoušet. Hlavně poměry sypkých surovin.
Tradice dekorování
Podglazurní malba je tradiční způsob zdobení keramiky, například u habánské keramiky nebo maioliky. Vyžaduje cvik a jemnou ruku. V minulosti se vzory často dědily v dílnách a podle ornamentů bylo možné poznat jejich původ. Dnes je inspirace všude, vzory se mění a přesto několik dílen původní technice stále věnuje péči.
Ať už zvolíte štětec, tužku nebo pastelku, pamatujte: kobalt není jedlý a musí být vždy pod glazurou tam, kde by mohl přijít do styku s potravinami. A je třeba velmi opatrně zacházet i s odpadem. Nejlépe ho znovu recyklovat a dál využít k tvorbě.
Další zápisky z notesu najdete i na mém Instagramu.