Malování na porcelán a kameninu. Zní to umělecky, možná až moc „artově“, ale přitom je to prastará činnost, kterou lidé dělají snad od pravěku — a možná ještě déle. Nanášení pigmentů na střep, aby se dal zdobit… o tom to dneska ale nebude. Nechci rozebírat možnosti technik ani se pouštět do historie. Můžu jen napsat, jak to dělám já.
Malování je pro mě forma relaxace. Střepy jsou většinou přežahlé a klidně by už mohly jít do glazury a do pece, ale nemusí. Je to pro mě čas, kdy můžu přemýšlet, kreslit a hledat inspiraci v knihách a muzeích. Je to něco mezi prací a meditací a opravdu mě to těší.
Nejraději maluji kobaltem, a to jak na porcelán, tak na kameninu. S kobaltem je ale potřeba zacházet opatrněji než s běžnými barvami — je to těžký kov a z vody se téměř nedá odstranit. Proto mám několik skleněných nádob na vymývání štětců. Nechám je odstát, pigment se usadí a já ho pak znovu použiju. Je to trochu méně pohodlné, ale s trochou rutiny to jde. Navíc mi vyhovuje, že nic nepřijde vniveč.
Štětců mám spoustu, ale skutečně používám jen pár. Ty ostatní mi dělají radost hlavně tím, že je mám a kdykoli můžu sáhnout po tom správném. Ve výsledku ale pracuji asi s desítkou oblíbenců — sedí mi v ruce a jsou dobře „rozmalované“. Používám štětce z různých přírodních materiálů: veverčí, jezevčí, koňské i kozlí. Ale mám i pár z umělých vláken. Pořídila jsem si je kdysi kvůli ceně, a časem jsem je rozmalovala natolik, že mezi nimi a přírodními nevidím velký rozdíl.
Setkala jsem se i s rozdělováním štětců podle toho, jaké tvary s nimi dělám — linkáčky, lístečkáče, silné na pozadí… kategorií je víc. A někdy maluji i dřívky, klacíky nebo košťátky. Je to jiné, ale pořád je to malba.
Na papír mám opravdu velké štětce. Občas je použiju i na porcelán, ale většinou s nimi maluji tuší.
A něco málo z mých maleb, porcelánu a keramiky uvidíte od ledna 2026 po dobu zhruba tří měsíců v Muzeu berounské keramiky.
Budu moc ráda, když se přijdete podívat.
www.muzeumberounskekeramiky.cz
Další zápisky z notesu najdete i na mém Instagramu.