Keramická dílna je místo radosti, tvoření a klidu. Ale taky prostor, kde se pracuje s ohněm, hlínou, chemií a prachem – tedy se silami, které umí být krásné i nebezpečné. Úklid a bezpečnost v dílně nejsou populární témata, málokdo o nich mluví rád. Přesto se k nim znovu a znovu vracíme. Protože úklid není jen otrava na závěr dne – je to odvrácená strana tvorby, která nás chrání i drží naše místo v rovnováze.
Úklid v dílně a její bezpečnost je trochu ožehavé až výbušné téma. Ten kdo dělá keramiku profi, ví co má a co nemá dělat aby… Jasně, je to TÉMA „bezpečnosti“, je to docela potíž . Spousta činností se „dělají“ když je „nikdo“ nevidí, a i často s prizmatem – není to zakázané, je to povolené. A na velkou část „coby“ si odpovíme, že máme vybavenou lékárničku. Jenomže né vše jde řešit „náplastí.“.. Tady asi se mnou bude spousta kolegů nesouhlasit. Píšu to co dělám já a to co říkám lidem na kurzech. Netvrdím, že je to jediná cesta, ale je má. Snažím se o udržitelný přístup. Má snaha vychází z udržitelnosti a z mého pravidla „dětského vnímání“. Prostě co bych nedala svým dětem, nedám ani klientovi a ani kurzistům. A tím vůbec nechci říct, že nemám v dílně nebezpečné nebo jedovaté látky. Jasně že mám, ale vím o nich a netvářím se, že pokud je nezachytí atesty tak neexistují. A ops, toto je další „téma“… atesty. Jsou to hygienou vyžadované zkoušky. A v mém vnímání není hrdinství je nemít. A ignorovat systém, pak se snažit být neviditelný a ve smyslu co oko nevidí… dělat že je vše ok. Může to tak být, pokud jste znalí nějakého základu v chemii a fyzice, ale také nemusí. Některé souvislosti člověku s nejlepšími úmysly „docvaknou“ až později. A teď už s tím ven. Motám se tady kolem práce s těžkými kovy. Wikipedie vám je všechny hezky vyhledá. Jde o látky jejichž hustota je větší než hustota železa. V mini množstvích jsou pro nás nezbytné, ale ve vetším množství jsou hrozbou pro nás ale i životní prostředí. Jsou chrom, kobalt, nikl, měď, zinek, arsen, selen, stříbro, antimon, rtuť, thalium a olovo. Je mě jasné že v atestech glazur se řeší jenom jejich zlomek, ale tu potíž nebývá. Ta je skrytá v jejich používání. Vymývání štětců, houbiček, patinování a vůbec někdy bezohledné zacházení jak s vlastním zdravím tak i s kvalitou odpadních vod. A ano jsou toxické pro vodní organismy a nejenom pro ně a nejdou příliš dobře zachytit v čistírnách odpadních vod. Tak co s tím? Patinovat chceme, malovat také.. Je fajn si být vědom dosahů svého jednání a podle toho se zařídit. Já to dělám tak, že štětce od kobaltu zásadně vymývám v zvláštní nádobě, a po sedimentaci dál používám k malbě, vodu recykluji na další vymývání. Jo byl to oprvuz, ale funguje to i na kurzech a jde to nastavit. Obdobně se chovám i k burelu – ten je v dílnách ještě rozšířenější a oblíbenější. Jde o oxid manganu. Mangan naše tělo potřebuje a získává ho nesnadněji s vodou která teče přes manganové a železité rudy, ale v nadměrném množství vyvolává řadu nepříjemností. Myslím si, že je lepší se jim vyhnout. Tady je asi nejlepší použít zdravý selský rozum. A také nezatěžovat jak už trubky nadměrným usazováním nerostů tak i čistírny a následně si kupovat drahé filtry abychom ho z vody dostaly. Mění její chuť i vlastnosti.
Jo a přichází na řadu prach. Je a je všude. Vzniká při práci jak s hlínou, tak i s glazurami. Je to určitá nepříjemnost a není radno ji úplně podcenit. Jedna stránka je, že je to „nehezký“ když se všude válí chuvalce a druhá je ta, že drobné částečky dýcháme. Nerada uklízím, ale bohužel musím. Jde si na to nastavit systém, ale to je asi hodně individuální. Mě to nebaví. K úklidu se trochu musím nutit. Ale při změně materiálů nebo činností je to nezbytnost a tehdy to už neodsunu. Řeším to vysavačem a prachovkou vodou a mopem. Co s odpadem s vymývání glazur? Buď se ho pokusit zrecyklovat – pokud pracujete např s jednou, dvěma glazurama – tak si to dovedu představit. Nebo ho slívat do nádoby, nechat sedimentovat a až je ho víc, udělat vzorky. Pokud jsou ok, a to často jsou, tak je použiji na vnitřky váz nebo květníků. Tak kde nedojde ke styku s potravinou. Protože na toto opravdu atesty si nenechávám dělat:-) A zbývají hadry, houby, a nástroje… no kdo by chtěl vzít do ruky něco co je špinavé bůchví od čeho.. no asi nikdo. Tak tady uklízím a ráda. To mě asi i baví:-) Má ráda, když jsou špachtle, očka… tam kde je příště najdu. Hadry visí u kamen a houby se suší.
Úklid je odvrácená mince tvorby. Myslím že těší a baví jenom malé procento osob v dílnách. Ostatní k němu přistupujeme jako k nutnému nudnému zlu. Je ale dobře si ho zohlednit v cenotvorbě. Je to činnost nezbytná pro chod dílny. A pokud si budu platit osobu, která jedou týdně/denně „vnikne dovnitř“ s kýblem a mopem. Je mě to jasné, že jsou to náklady na provoz. Ale pokut tuto práci dělám sama, ….často si to nezvědomím, ale práce to je a nejde ji nedělat. Co všechno patří do kalkulace ceny výrobku? Tak o tom příště:-) a není to hlína a glazura? Tedy je, ale je toho ještě spousta dalšího.
Jak je to s výpalem v dílně? Setkala jsem se s názorem…“ hurá mám pec a dám si ji třeba do předsíně, nebo obýváku a větrat to budu přes kuchyň a já se tak těším…“ No chápu, že se osoba která toto napsala velmi těší, a třeba se blíží ke splnění svého snu, touhy pracovat s hlínou. A tady je na místě velký povzdech. Pálit tak, aby to nebylo ohrožující není potřeba, je to NUTNOST. A to nejde v místech kde bydlíme. Nejde to ani v době výuky a ani …a ani… a ani… Jó je to potíž. Z hlíny při výpalu odcházejí zplodiny. Ty vám v lepším případě naleptají vše, co je v okolí kovové, ale často i skla pokud jsou vlhká. Usazují se na všem kam se dostanou. A toto je opravdu TEN problém. Je potřeba zajistit odvětrávání a odtahy zplodin. Využíváme vzduchotechniku, nebo fyzikální vlastnosti tahu komínů. Ale bez toho to FAKT nejde. To nemluvím o zplodinách které odcházejí při výpalech glazur. Ale za mě jsou ty z hlíny agresivnější. Takže tady si asi každý odpoví co říct nadšené osobě s pecí a kusem hlíny. Se vší úctou a pokorou k vašemu snu, běžte prozkoumat dílnu, kde vás nechají nahlédnout jak mají vzduchotechniku udělanou. Většinou jde o zcela oddělené místnosti a stejně se výpaly většinou zapínají když už nikdo v dílně není. Nechci, aby to znělo škarohlídsky, ale trocha vzdělání také neuškodí. Ať už je to formou kurzu, knih, konzultací…
A na konec mám velkou prosbu. Zkušenější keramici vám nemusí odpovídat na vaše dotazy a hasit vaše potíže. Je to dobrá vůle. Často smísená s tím, že víme jaké to bylo, když jsem podobné „potíže “ řešily my. A třeba si pamatujeme jak to bylo těžké a chceme vám to ulehčit. Ale můžeme být zaneprázdnění, přetažení, a nebo cokoliv jiného. Je to naše dobrá vůle. Z celého srdce vám přeji radost z tvorby. A prosím pece do kuchyně vážně nepatří.
Další zápisky z notesu najdete i na mém Instagramu.